Na Hradčanech žila kdysi chudá vdova s kopou dětí. Tvrdě pracovala, aby je uživila. Dětí bylo právě tolik jako zvonků na loretánské věži. Majetku mnoho neměli, jen šňůrku penízků od kmotřičky. Město náhle zasáhla morová rána a jedno dítě za druhým jí podlehlo. S těžkým srdcem vdova každé dítě vypravila do Lorety na cestu poslední a zaplatila po penízku za vyzvánění zvonků. Když se vracela domů, zjistila, že nákaze také neušla. Ulehla na lože a vzlykala. Jí na umíráček už nezbylo. Stal se ale zázrak a zvony začaly zpívat krásnou melodii a ona smířená zemřela.