Když Elišce hrozilo, že po uvěznění manžela přijde i o všechen rodový majetek, měla srdce plné nevraživosti a zoufalství. Její rod byl v čele českého stavovského povstání a stihl je tak hněv. Když v únoru 1620 v Jičínském zámku zasedla komise, aby jí vše vzala, rozhodla se pro poslední zoufalý čin. V houstnoucím šeru sestoupila s čadící loučí do sklepení ke střelnému prachu. Vzápětí otřásl Jičínem strašlivý výbuch, který rozmetal větší část zámku a strhl věž. Desítky lidí zahynuly a s nimi i Eliška. Dosáhla pomsty, ale zaplatila za ni tím nejcennějším, svým životem.
