Ve Vilémovicích žila žena s mužem a dvěma syny. Vlastního milovala, ale nevlastního, Martina, z hloubi duše nenáviděla. Aby zajistila svému synovi dědictví, vylákala Martina sbírat jahody. Když se přiblížil k propasti, strčila ho dolů a utíkala pryč. Její vina byla ale tak veliká, že ji nohy samy donesly zpátky. Zavřela oči a vrhla se dolů. Navečer se hospodář vydal oba hledat. Chlapce zachyceného o větev šťastný otec zachránil. Kvílivý nářek jeho macechy (v nářečí macochy) je z propasti slyšet dodnes.